Hra čínského dramatika Kuan Chan-čchinga.
Překlad : Dana Kalvodová
Úprava a režie : Daniel Jenšík, Nika Nováková
Hudba : Jiří Kunecký, Standa Vít
Produkce : Bára Jelínková
Scéna a návrhy kostýmů : Petr Kořínek
Realizace kostýmů : Veronika Kopsová
Osoby a obsazení
Tou O - Bára Jelínková
Vdova Cchajová - Jing Lu / Jana Kučerová
Tou Tchien-čang - Jakub Otčenášek
Mladý Čang - Filip Lexa
Starý Čang - Jiří Kunecký
Doktor Lu - Martin Kříž / Nika Nováková
Prefekt Tchao - Li Xiaokun
Kat a Dozorce - Kaoru Ishida
Sluha a Kat - Petr Kořínek
O hře
Hra Letní sníh (Liou-jüe süe) anebo také Křivda spáchaná na Tou O (Tou O jüan) patří k nejlepším občanským hrám čínského dramatika Kuan Chan-čchinga. Příběh byl také mnohokrát použit a přepracován pozdějšími dramatiky.
Hra pojednává o mladé vdově Tou O, oddaně se starající o svou tchyni. Mladá dívka se stane obětí dvou podvodníků, otce a syna, a je křivě nařčena z vraždy staršího. Na mučidlech je vynuceno její přiznání a je posléze odsouzena. Díky své vnitřní síle a víře ve „spravedlnost nebe a země“ však nakonec dosáhne toho, že je případ znovu prošetřen.
Slovo o autorovi
Kuan Chan-čching byl významnou osobností městské populární kultury, soustředěné na přelomu 13. a 14. století v Ta-tu (dnešní Peking) za vlády mongolské dynastie Jüan.
Byl považován za jednoho ze Čtyř Velkých Juanských Dramatiků. Napsal asi šedesát pět her, čtrnáct se jich dochovalo. Zakladatel a nejvýznamnější tvůrce ca-ťü, formy dramatu tradičního čínského divadla (zahrnovala satirické dialogy, vyprávění se zpěvy a tanci, loutkové divadlo ap.). Náměty čerpal ze starých literárních předloh; osudy postav (většinou ženských: kurtizány,dámy, matky, vdovy) však byly ovlivněny dobou vzniku. Spojuje různá prostředí a líčí poměry v čínské rodině.
Více o čínském dramatu na www.cinsky.cz
Slovo o překladatelce
Dana Kalvodová se narodila 10.3. 1928 v Brně. Po maturitě v roce 1947 začala studovat na katedře Dálného východu FFUK, obor sinologie a orientalistika. Paralelně navštěvovala po několik semestrů ateliér Karla Svolinského a ateliér scénografie prof. Tröstera . V roce 1952 získala na katedře Dálného východu titul PhDr. a v letech 1954-60 zde působila jako odborná asistentka s odbornou orientací na tradiční čínské divadlo. V důsledku kádrových změn byla nucena toto pracoviště opustit. Přijala tedy možnost přednášet v rámci filozofické fakulty na oddělení dějin a teorie divadla a plně se věnovat tématu asijských divadelních kultur. Studijní cesty v letech 1957 - 1958 (Čína), 1966 (Japonsko), a 1978 (Indie) jí umožnily seznámit se bezprostředně s dosud živými tradičními scénickými formami.
V zahraniční odborné literatuře získala záhy renomé studiemi o regionálních divadlech v Číně a překladem rozsáhlého dramatu z konce 17. století Vějíř s broskvovými květy (Odeon 1968), který jako první západní sinolog převedla do evropského jazyka. Tento překlad opatřený strukturální analýzou obhájila v roce 1969 jako habilitační práci pod titulem Vějíř s broskvovými květy - Kapitoly ke studiu Mingského dramatu. K jejímu jmenování docentkou došlo však až v roce 1990. V období normalizace jí byl totiž zastaven akademický postup pro údajný nulový společenský dopad její specializace. Roku 1985 následoval vynucený odchod do důchodu. Na FFUK se vrátila na částečný úvazek ve školním roce 1992-93. V následujících letech externě vyučovala na FFUK, DAMU a Masarykově univerzitě.
Publikační činnost Dany Kalvodové představuje základní literaturu oboru teatrologie asijských zemí u nás. Jako odborná redaktorka připravila k vydání překlad Slovníku divadelní antropologie E. Barby a N. Savarese. Zasloužila se též o vydání překladů mnoha her z této oblasti, jakož i vědeckých studií.
V Japonsku jí byla 1999 udělena cena Nadace herečky Jasue Jamamoto jako uznání "celoživotního studia a šíření znalostí o asijském divadle".
Byla členkou Sdružení překladatelů, Obce překladatelů, Obce spisovatelů, Asociace evropských sinologů, teatrologické společnosti. V roce 1970 jí bylo uděleno čestné členství v American Theatre Association - Asian Theatre Program.
Zemřela 31. října 2003.
Kompletní článek najdete na www.theatre.cz